Všechna čest Mladé Boleslavi v odvetě, ale nalijme si čistého vína. Lyon je úplně jinde ve všech ohledech a o postup se mohl připravit pouze on sám, podceněním Jarolímova týmu. Potkal ji víceméně stejný osud jako minulý rok Jablonec, který si také vylosoval nejobtížnější soupeře z koše nasazených týmu (v případě tj. Beits Sevilla). Mladé Boleslavi nezbývá nic jiného než se znovu soustředit na ligu, budovat tým okolo hráčů jako je Sčuk, zapracovat na souhře a za rok to zkusit znovu a třeba mít i větší štěstí na soupeře. Mladá Boleslav je víceméně nováček na evropské scéně, teprve získává zkušenosti a také vzhledem ke kalibru jejího soupeře, bych se zdráhal jejího hodnocení.
Liberec dle mého názoru doplatil na 5 zásadních změn v kádru. Začnu už výše zmíněnou změnou trenéra. Neprodloužení smlouvy trenérovi Šilhavému pro mě byl velký šok, Liberec po veleúspěšném jaru 2013 se probojoval na umístění zajišťující předkolo EL, a ačkoliv nebyl favoritem, podařilo se mu postoupit do základní skupiny a dokonce postoupil i do jarních bojů. Trenér Šilhavý na tom měl svůj lví podíl. Dále je to odchod či neudržení základní kostry týmu, čili Přemysla Kováře, Sergeje Rybalky, Michala Rabušice a Radoslava Kováče. Posledně jmenovanému z finančních důvodů nebyla prodloužena smlouva. Z mého pohledu jasná chyba managementu. Kováč je velice zkušený, ostřílený ze zahraničních angažmá a hlavně lídr týmu a kabiny. Nevím, jaké byly představy pana Kováče o svém příjmu, ale nemyslím si, že to nebyla neakceptovatelná částka. Prodej Michala Rabušice do Itálie, který často dokázal vytěžit z minima maximum, přinesl kýžené miliony do kasy klubu, ale adekvátní náhradu se nepovedlo přivést. Musím zmínit i Sergeje Rybalku a jeho nadstandartní přínos pro tým. Bohužel byl pouze zapůjčen z Dynama Kyjev a nemám informace, zda ukrajinský celek byl ochoten svého hráče prodat, popř. kolik by stál. Poslední změna se týká postu brankáře. Rozdíl mezi Lukášem Hroššem a Přemyslem Kovářem překvapivě i z laického pohledu velký. Kovářovi končila smlouva a ze zákulisních informací se hovořilo o neakceptovatelné výši jeho mzdy a tak se Liberec rozhodl vsadit na svoji dvojku. Každý si udělá obrázek sám, ale za mě je to nedostačující. Vedení a majitel by si měli rozmyslet, zda chtějí hrát pohárovou Evropu a třeba získat nějaké finanční prostředky z ní, přitáhnout nové sponzory atd. nebo se chtějí pohybovat ve středu Synot ligy. Bez investice to nepůjde.
O Plzni nikdo nepochyboval, i když v přípravě a prvních ostrých zápasech předváděla pouze zlomek z loňských let. Po remíze z Rumunska a výhře v domácím zápase nad sice ambiciózním, ale zcela neškodným Jabloncem se zdály býti zapomenuty předchozí nezdary. Plzni stačila remíza 0:0 nebo jakákoliv jiná výhra. Petrolul nenechal nic náhodě, ujal se vedení a záhy přidalo druhý gól, Plzeň stihla reagovat ještě před poločasem a v euforii se vrhla do útoku za vyrovnáním ještě před koncem prvního poločasu a nepohlídala si konec poločasu a nechala Petrolul skórovat potřetí v prvním poločase. Místo toho, aby Viktoriáni šli do kabin povzbuzeni snížením a naplnění naději na zvrat, bylo po poločase rozhodnuto. V druhém poločase po neuvěřitelné chybě už bylo 4:1 a i největší snílci se probudili do reality. Nutno dodat, že do čeho „Rumuni“ kopli, to skončilo gólem. To nemění nic na fatálních chybách v defenzivě a slabé produkci útočníků. Petrolul byl nepříjemný těžký soupeř, ale Viktoriáni na něj určitě měli. Dost mě udivuje, že Dušan Uhrin ml., který by mohl klidně napsat knihu o tom, jak se hraje v Rumunsku fotbal, nedokázal tuto výhodu přenést na hřiště. Myslím si, že je na místě ptát se, zda má na to, být v čele Viktorie. Vždy je těžké převzít tým po veleúspěšném trenérovi (tlak, očekávání ze strany fanoušků a vedení, každý nezdar je hned probírán medii apod.), Moyes by mohl vyprávět, ale těžké je, si i říct od vedení tady to nefunguje. Loni byl pan Lavička také po neúspěchu v předkole EL na odpis, ale rozhodnutí vedení Sparty podle mě bylo správné. Uvidíme, jak se k tomu postaví vedení Viktorie, které by nemělo váhat a buď svému trenérovi dát skrz média podporu a zmírnit tlak na jeho osobu nebo odvolat. Ještě pár vět k útočníkům Viktorie. Velice mě překvapilo „zbavení“ se Ďuriše s Wágnerem a angažování nerozehraného Chramosty. V případě Ďuriše chápu, že tento player toužil po nové výzvě a změna stereotypu mu pomůže zas o kousek vyrůst. Wágner se mi jako útočník velice líbil a můžu konstatovat, že nedostal tolik příležitosti na hřišti, kolik by si zasloužil. Loni dokázal vstřelit důležité góly v kvalifikaci o LM a nechci říct, že letos by dokázal zopakovat svůj počin, jeho přínos byl v zápase byl znát. Naopak nastupující Bakoš naprosto z formy a jeho přidaná hodnota nebyla dostatečná, stejně jako výkon obrany. Tohle je zase otázka pro trenéra, který sám musí vidět na trénincích, jak kdo vypadá.
Samozřejmě se vyjádřím i k Spartě. Středeční výkon jsem bohužel neměl možnost vidět celý, a tak vyjádření nebude komplexní. Každopádně nejdříve chci vyzdvihnout bojovnost a výkon v prvním zápase, kdy to chlapi nevzdali a vytvořili si nadějnou pozici do odvety. Ukazuje, že když je Sparta v psychické pohodě, tak hráči podávají nadstandartní výkon. Naopak v odvetě se ukázalo, že Spartě pořád chybí hráč, který týmu ten nadstandard, když tým v této pohodě není. Nejvíc mě překvapuje vyjádření Váchy, který by měl „stáhnout ocas“ a omluvit se fanouškům za výkon. Výmluvy na to, že jste nedali gól, jsou oprávněné jen ve chvíli, kdy máte na straně obdržených branek 0 a ve vašem případě štítového záložníka to platí dvojnásob. Tím jsem nechtěl říct, že Sparta by měla hrát „zanďoura“, ale její pozice z hlediska taktiky říkala, že Malmö bude muset vstřelit dvě branky a může si dovolit ten „luxus“ hrát na brejky. V otázce kádru nemohu Spartě nic zásadního vytknout, jen snad bych se zastavil u Nešpora, který mi do týmu vůbec koncepčně nezapadá, ale kolik bylo i horších přestupů. Třeba mě ještě mile překvapí a budu moct prohlásit, že jsem se mýlil. Dál bych vyjádřil přání k podpoře trenéra Lavičky, který určitě ukazuje, že Spartě dal jasný koncept a tvář, která se líbí nejednomu fanouškovi.
Když to dopisuji, napadá mě ještě jeden faktor, který mohl hrát i částečnou roli v těchto předkolech. To je kvalita naší nejvyšší soutěže. Viktoria Plzeň a Sparta Praha jsou poslední dobou stálicemi českého fotbalu, pak je propast, za kterou jsou týmy s pohárovými ambicemi a nakonec velká propast a zbytek týmů. Samozřejmě si myslím, že se v tom odráží naše práce s mládeží a velké zaujetí proti hráčům z ciziny, které by mohlo přivést do našeho fotbalu i jiné prvky, než na které jsme zvyklí od domácích hráčů. Ale to už je na delší povídání.